Historie

Z HISTORIE OBCE HRUSICE

První písemná zmínka o Hrusicích je uchována v panovnickém dekretu Přemysla Otakara I., daného na Pražském hradě 17. ledna 1205. {Kromě jména Hrusice se vyskytuje i tvar Hrušice.) V nejstarších dobách patřily Hrusice zřejmě pod přímou správu vládnoucího rodu Přemyslovců. Později přecházely pod správu blízkých hradů. Existují zprávy o tom, že patřily poddansky pod hrady Stará Dubá, Čejchanův hrádek u Chocerad a Ježov. V roce 1436 přešlo tzv. podací právo na pány z Dubé, sídlící na hradě Zlenice. Ten byl v roce 1465 zničen a následujícího roku přešlo toto právo na Komorní Hrádek u Chocerad. V tomto poddanském vztahu setrvala obec až do roku 1848. Majitelé Komorního Hrádku se ovšem střídali. Patřily mezi ně i slavné české rody, např. Valdštejnové. Posledními majiteli panství byla hrabata Khevenhueller-Metsch.
V roce 1525 nechal pán na Komorním Hrádku, královský komoří Jaroslav ze Šelenberka, "prošacovati" obec Hrusice. Odtud víme, že obec tehdy měla deset usedlostí a deset "poustek" - pustých usedlostí. Třicetiletá válka postihla samozřejmě i hrusický kraj. V roce 1648, po jejím skončení, měly Hrusice devět sedláků, dva chalupníky a sedm pustých usedlostí. Podle tzv. berní ruly z roku 1654 mělo panství Komorní Hrádek 35 obcí. Hrusice mezi nimi měly devět selských usedlostí, dva chalupníky, pusté byly čtyři grunty a dvě chalupy.

V roce 1725 byl proveden soupis veškeré obhospodařované půdy - tzv. tereziánský katastr. Podle něj tehdy žilo v Hrusicích 16 rodin, mezi nimi.i rodina Pavla Lady a Jana Lady.
Další katastr byl pořízen z podnětu císaře Josefa II. v roce 1785 a zároveň byla zavedena čísla popisná. Díky tomu přesně víme, že Hrusice měly na konci XVIII. století 35 čísel popisných. Vývoj populace v následném století a ve století dvacátém byl v Hrusicích takový: 1890 - 425 obyvatel, 1900 - 424 obyvatel, 1'910 - 437 obyvatel, 1930 - 454 obyvatel, 1970 - 524 obyvatel, 1980 - 470 obyvatel,1991 - 371 obyvatel. Demografická křivka tedy vykazuje nejdříve poměrně malou oscilaci, v posledních desetiletích však je patrný její sestupný trend.

Z politického hlediska došlo k zásadní změně v roce 1848, kdy o-bec získala samosprávu a byla řízena a spravována obecním zastupitelstvem v čele se starostou. Prvním starostou se stal Matěj Šebek. Blahodárné působení samosprávy se začalo výrazně projevovat na přelomu XIX. a XX.století. (Na konci minulého století se v Hrusicích také narodil světově známý malíř Josef Lada.) Začaly se budovat komunikace, byla zřízena obecní knihovna (1923), postaven nový most přes potok v dolní části obce (1926). Obec byla elektrifikována (1927), v hrušovském hotelu Valencia zahájilo provoz kino (1931) a byla zřízena telefonní přípojka (1937).
Události druhé světové války zasáhly i Hrusice. Deset hrusických občanů bylo nasazeno na práci do "říše", dvě občanky byly odvlečeny do koncentračního tábora a výpravčí Josef Nádvomík byl zastřelen.

V padesátých letech byla obec výrazně postižena kolektivizací, tak jako ostatně celý český venkov. Někteří hrusičtí občané byli v souvislosti s nástupem nového režimu zatčeni a uvězněni. Je to velmi smutná kapitola historie obce.

Šedesátá, sedmdesátá i osmdesátá léta probíhala v obci v celkem nerušené normalizační atmosféře s výjimkou bouřlivého roku 1968. Ten je v historii zaznamenán i tím, že začal vycházet místní časopis Hlas Hrusic, který je vydáván obecním úřadem dodnes. V roce 1987 byly v obci uspořádány důstojné oslavy 100. výročí narození Josefa Lady.

S nástupem demokratického vývoje české společnosti v roce 1989 se proměnil i život v Hrusicích. V tomtéž roce se zde objevil první soukromý podnikatel v oboru zahradnictví. V roce 1990 bylo otevřeno i první soukromé pohostinství a v roce 1991 i první soukromý obchod. Život v obci od roku 1990 opět řídí obecní zastupitelstvo v čele se starostou Ladislavem Tesaříkem.

1. Kostel sv. Václava
Nejvýznamnější hrusickou kulturní a architektonickou památkou je bývalý farní
kostel sv. Václava. V předlouhé historii hrusické farnosti nalezneme první zmínku o sakrální stavbě před rokem 1200. Pole a tesy u Lensedel se i s kaplí sv. Vojtěcha připomínají jako majetek ostrovského kláštera. V první polovině Xlll.století zde byl vystavěn kostel zasvěcený sv. Václavu. Ve XIV. století je již zmiňován jako kostel farní, ke kterému mají tzv. podací právo páni z Dubé, sídlící na hradě Zlenice u řeky Sázavy. V roce 1466 byl kostel i s farností přičleněn k panství Komorní Hrádek. V XVI. století byl samotný kostel přesvěcen sv. Mikuláši. V roce 1624 již není hrusická farnost zmiňována jako samostatná, nýbrž je dána i s farním kostelem pod správu sousední farnosti mnichovické. Když byla v roce 1785 hrusická farnost opět povýšena na tzv. lokálii, byl farní kostel zasvěcen patronu české země sv. Václavu. Jako farní sloužil kostel sv. Václava méně i lež sto let od roku 1856 až do roku 1953. Architektonicky se jedná o původně románský kostel zakončený typickou apsidou. V druhé polovině XVI. století byly provedeny vnitřní stavební úpravy: zvýšení podlah, nahrazení původních románských a gotických oken současnými a náhrada dřevěného stropu klenbou. Později byly prováděny ještě drobné barokní úpravy. Zdaleka nejcennější součástí kostela sv. Václava je románský ústupkový portál se sloupy a rustikální dekorativní výzdobou archivolty a figurální výzdobou tympanonu. Tento portál v severní stěně kostela byl pravděpodobně zazděn v XVI. století v souvislosti se stavebními úpravami, neboť bylo nutné posílit severní stěnu ve vztahu k zaklenutí stropu. Objeven byl náhodně, když 9. 6. 1853 při silné bouřce uhodil blesk do kostelní věže a severní stěna kostela praskla.

Celý portál byl vytesán z červeného pískovce a je dílem mnichů z kláštera sv. Prokopa v Sázavě (na portále je umístěn i rodový znak opata Reginharda). Postavy zřejmě představují buď sv. Cyrila a Metoděje, nebo sv. Václava a sv. Vojtěcha. Ve vnitřním zařízení dominuje hlavní barokní oltář z druhé třetiny XVIII. století. V kostele byl umístěn v roce 1789. Pochází buď z kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze nebo ze staroměstského pražského kostela sv. Michala. Je opatřen sochami P. Marie, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa. V roce 1809 byla na vrchol oltáře umístěna socha sv. Václava. Velký obraz téhož světce pochází z roku 1619. Původně byl umístěn na starém hlavním oltáři. Boční oltáře jsou pseudorománské stejně jako kazatelna, vše bylo instalováno v roce 1898. Obrazy Křížové cesty namaloval v roce 1897 prof. Florian Mašek z Prahy. Jejich umělecké rámy vyhotovil truhlářský mistr J. Kulhánek z nedalekých Lensedel. Varhany postavil varhanář E. Š. Petr a pocházejí z roku 1902. V kostelní věži jsou umístěny dva zvony. Do první světové války zde byly umístěny tři. Největší z nich neznámého původu byl přelit v r. 1866 K.BelImannem a během prvního světového válečného konfliktu byl rekvírován pro armádní potřeby. Prostřední zvon pochází z roku 1579 a byl zhotoven zvonařem Brikcím z Cimperka na Novém Městě Pražském.Nejmenší zvon je nejstarší, jeho vznik je datován do XV. století. Za masivní kostelní zdí býval v minulosti původní hrusický hřbitov, který sloužil pro celou zdejší farnost - obce Hrusice, M i r o š o v i c e , Senohraby, Lensedly, Turkovice, Třemblaty, ještě dříve i pro zaniklou obec Hláska a hrady Zlenice, Ježov a Lipka. V roce 1412 zde byl například pochován Ondřej starší z Dube, pán na Zlenicích. Přestalo se zde pohřbívat v roce 1832 po epidemii "asiatické cholery". Nový hřbitov byl založen severně při silnici do Mnichovic.

V roce 1994 bylo instalováno obecním úřadem osvětlení celé sakrální stavby, čímž se ještě zvýraznila její dominantnost. V roce 1995 byly v kostelní věži péčí farního a obecního úřadu instalovány elektrické zvony a do vstupního prostoru byla zasazena ozdobná mříž tak, aby si mohli návštěvníci prohlédnout interiér celé stavby.

V blízkosti kostelní zdi vlevo od vchodu stojí pomník padlým vojákům z první světové války. Jsou na něm vyryta jména hrusických a turkovických mužů, kteří svůj život položili na bojištích světového válečného konfliktu v letech 1914-1918. Autorem díla z pískovcového kamene je kamenosochař Pánek z nedalekých Říčan. Pomník byl slavnostně odhalen dne 21. října 1921, ozdobnou mříž kolem něj. zhotovil hrusický občan A. Strnad.

2. Farní budova čp. 43
Nynější podoba farní budovy, která stojí naproti kostelu sv. Václava v samotném středu obce, pochází z roku 1914, ve kterém byla původní přizemní budova přestavěna a zvýšena o jedno patro Stará farní budova pocházela z konce XVIII. století. (Ještě předtírr údajně stávala dřevěná a doškami krytá fara v místech, kde je dnes budova obecního úřadu.)
Historie hrusické farnosti je skutečně bohatá a velmi dlouhá. zmínky jsou doloženy v historických pramenPrvnech již v roce 1359,V bouřlivém období třicetileté války byla samostatná hrusická farnost zrušena a v roce 1624 byla přičleněna pod správu farnosti mnichovické. Až v závěru XVIII. století, v roce 1785, byla opět povýšena na samostatnou tzv. lokalii. Mezi hrusickými lokalisty nalezneme v první polovině XIX. století i významné jméno Vojtěcha Krameria, syna známého českého buditele, knihkupce a nakladatele Václava Matěje Krameria. Zcela samostatnou se hrusická farnost stala až v roce 1856 a existovala takto téměř sto let až do roku 1953. Během této doby zaznamenává historie celkem čtyři hrusické faráře: A. Stradiáta, K. Ponce, J. Růžičku a J. Brhovského. Po smrti posledně jmenovaného byla zřízena v hrusické farnosti tzv. administratura, kterou vždy vykonává duchovní správce z farnosti mnichovické. V současné době je administrátorem hrusické farnosti mnichovický farář P. Ivan Kudláček.
V blízkosti farní budovy roste státem chráněný "památný strom"  lípa malolistá, jejíž věk je odhadován na několik staletí.

3. Hospoda "U Šejků" čp. 25
Uprostřed hrusické návsi stojí budova hospody "U Sejků", která se díky obrazům a kresbám hrusického rodáka J. Lady stala světoznámou.
Samotná nemovitost vznikla v letech 1884 -1885, kdy byl původní dřevěný domek přestavěn hospodským J. Vávrou. Přestavbu financoval jeho zeť, polský šlechtic Szynglarski. V roce 1908 hospodu koupil J. Černý, který ji nejdříve provozoval sám a v roce 1911 ji pronajal K. Krausovi. Již v této době si hospoda získala v Hrusicích i v širším okolí velmi dobré jméno. Její nejslavnější období však nastalo až s následujícím rokem, ve kterém ji koupila rodina Antonína Sejka, pocházející z benešovského kraje.

Hospodský Ant. Sejk spolu se svými pěti syny (Jaroslav, Stanislav, Josef, Antonín a František) postupně rozvinul velmi bohatou obchodní činnost, jejímž centrem se stala právě budova čp. 25. Zde provozoval nejen hospodu, ale postupně i smíšený obchod a řeznictví. Díky své píli a schopnostem si záhy získal nejen respekt a uznání, ale především mnoho zákazníků a sláva Sejkova pohostinství se šířila krajem. (A to i přesto, že v samotných Hrusicích kromě toho fungovaly i další hospody a obchůdky.) Její pověst ještě vzrostla a šířila se do celé republiky i světa díky tomu, že o ní začal psát a malovat "pan redaktor" Josef Lada, který byl s Antonínem Sejkem st. ve velmi přátelském vztahu. Senior Sejkova rodu vedl svou živnost velmi dlouho a zachoval její pověst i v nelehkých padesátých letech, kdy mu byla nemovitost vyvlastněna. Zemřel v roce 1964 v požehnaném věku 88 let a živnost převzal jeho syn Antonín. I za jeho působení patřila hrusická hospoda mezi velmi vyhledávané a sám Antonín Sejk ml. byl uznávanou osobností. Ve své hospodě spolu s manželkou Ludmilou vzorně obsluhoval hosty až do roku 1984, kdy musel z důvodů vážného onemocnění ve věku 79 let skončit. O tři roky později ve věku 82 let zemřel. V současné době vlastní nemovitost jeho dcera Alena. Známou hospodu provozuje nájemce.

V hrusické hospodě "U Sejků" je také neoficiální sídlo Vlastenecko-dobročinné obce baráčníků, která byla v Hrusicích založena již v roce 1911 a po celou dlouhou dobu své historie byla vždy významnou součástí kulturního a společenského života v obci.

4. Hrusická škola čp. 32
I hrusická škola má svou úctyhodnou historii. Byla zřízena již v roce 1768 péčí hraběcího, resp. knížecího rodu Khevenhueller-Metsch, který sídlil na Komorním Hrádku a byl v té době hrusickou vrchností. Původní škola sídlila v dřevěném stavení, které stávalo na místě dnešní školy. Tato dřevěná stavba byla opravena v roce 1820, avšak s rostoucím počtem dětí v Hrušících i v okolních obcích nedostačovala. Proto byla v roce 1869 postavena nová škola, jejíž budova dodnes stojí na hruslcké návsi.

Díky tomu, že do hrusické školy docházelo mnoho dětí z okolí, stala se z ní postupně dvojtřídní a dokonce i trojtřídní škola, kterou navštěvovalo i více než sto žáků. Působilo v ní mnoho vynikajících pedagogů, z nichž je třeba jmenovat např. J. Smoláka či Fr. Koblice. Dtky jejich působení byla vždy hrusická škola jedním z rozhodujících kulturních a společenských center obce. Tak tomu ostatně bývalo ve většině obcí.
V době od 1. září 1893 do 30. dubna 1901 navštěvoval hrusickou školu také malý "Pepík Ševců", tedy budoucí světově známý malíř Josef Lada.

V roce 1978 byla bohužel po více než dvousetleté historii hrusická škola zrušena. V následujících několika letech zde byla zřízena mateřská školka. Od roku 1990 je budova ve vlastnictví obce pronajímána na různé účely. V současnosti je nájemcem P. Dolejší.

5. Domy čp. 1,3, 20, 22
Centrální část obce si v podstatě tlíky minimálním stavebním zásahům uchovala po staletí základní dispozice a vzhled. Nejlépe to dosvědčuje rozmístění jednotlivých obytných domů, hospodářských stavení i ostatních objektů. Výrazným svědectvím původní podoby obce Hrusice jsou i uliční štíty některých domů, které si doposud zachovaly pozdně barokní ráz a jsou pěkným dokladem vesnické architektury minulého století. Jsou to především domovní štíty na domech čp. 1, 3, 20 a 22, které charakterizují i známé niky pro umístění sošek domovních patronů.

6. Budova obecního úřadu
Budova, v níž sídlí hrusický obecní úřad, byla postavena v roce 1956. Do té doby sídlil tehdejší místní národní výbor v budově hrusické školy. Před druhou světovou válkou byla úřadovna obecního zastupitelstva vždy v domě zvoleného starosty obce.
Kromě úředních místností je v objektu umístěna i lidová knihovna a v roce 1994 byla v bývalé zasedací síni otevřena Stálá výstava modelů Antonína Jedličky, která poskytuje návštěvníkům plastický obraz hrusické minulosti a ladovských tradic. V zadní části budovy je umístěna hasičská zbrojnice. Sbor dobrovolných hasičů má v Hrusicích téměř stoletou tradici. Jako první spolek byl založen již v roce 1897. Původní hasičská zbrojnice stála u kostelní zdi naproti hospodě "U Sejků". Byla zbourána v roce 1956. Od téhož roku sídlí hrusičtí hasiči v nové zbrojnici.

7. Rodný dům Josefa Lady čp.15
Rodná chaloupka malíře Josefa Lady, tak známá z jeho mnoha zobrazení, stávala po pravé straně silnice vedoucí z hrusické návsi dolů k potoku. Původní stavba, jejíž podobu může návštěvník spatřit ve zmenšeném měřítku na Stálé výstavě modelů Antonína Jedličky, byla zbourána v roce 1932. Na stejném místě byl vystavěn rodinný domek, který je v současné době ve vlastnictví malířovy neteře.

Dne 20. července 1958 byla na tomto domě odhalena pamětní deska malíře Josefa Lady péčí Vlastenecko-dobročinné obce baráčníků v Hrusicích, jejímž čestným pantatínkem Josef Lada byl.

8. Bývalý klášter čp. 73
Po levé straně silnice z Hrusic do Hrušová stojí na mírné vyvýšenině velký dům. Má pohnutou historii. Objekt byl postaven v roce 1898 jako letní vila "Norberta" pro pražského obchodníka pana Stránského. Několik desetiletí byl skutečně pro tyto účely využíván. Na počátku třicátých let se však rodina Stránských dostala do finančních obtíží a musela svou letní vilu prodat. Objekt byl prodán v dražbě a jeho majitelem se stal III. řád sv. Františka (ženská větev), který zde zřídil tzv. noviciát. Řádové sestry v Hrusicích působily až do roku 1950, kdy byly násilně vystěhovány.
V letech 1950 -1991 zde bylo postupně zřízeno skladiště, mateřská školka, bytové jednotky apod. V osmdesátých letech přešel objekt pod správu tehdejšího federálního ministerstva vnitra, které zde rovněž zřídilo sklady jakýchsi materiálů.
V roce 1991 byl celý objekt i s pozemkem zvláštním zákonem restituován zpět III. řádu sv. Františka.

9. Památník Josefa Lady čp. 115
Na konci obce po pravé straně silnice z Hrusic do Hrušová stojí v pěkné zahradě dům, který zde v roce 1935 začal stavět pro sebe a svou rodinu Josef Lada. Během dvou let byl dům postaven tak, že se mohla rodina slavného malíře nastěhovat. Nicméně nebyl úplně hotový a v těžkých válečných dobách, ve kterých mnohdy Josef Lada prodával své obrazy za potraviny, nebylo dostatek prostředků na jeho dokončení. Proto byl dokončován až po roce 1945.-
Po smrti Josefa Lady v roce 1957 zůstal výstavný dům v majektu rodiny malířovy dcery Aleny, která jej však v roce 1962 věnovala státu s tím, že má sloužit k uctění památky slavného hrusického rodáka.

Bohužel, teprve v roce 1972 byla v objektu zřízena Pamětní síň Josefa Lady, která si i přes svou skromnost získala přízeň mnohých návštěvníků Hrusic. Tato skutečnost spolu s aktivitou Aleny Ladové a její rodiny vedla k tomu, že v roce 1986 byl cely dům přeměněn po určité rekonstrukci v Památník Josefa Lady, který spravuje Okresní muzeum Praha-východ. Expozici, ve které jsou instalovány Ladovy obrazy, kresby, ilustrace i mnohé předměty z jeho osobní pozůstalosti, navštěvuje ročně značné množství návštěvníků.

10. Hrusická sokolovna
Tělovýchovná jednota Sokol Hrusice vznikla již v roce 1919. Záhy po svém vzniku rozvinula poměrně bohatou činnost, z jejíž tradic doposud tělovýchovné hnutí v obci vyrůstá.
Dlouhou dobu však neměli hrusičtí občané, a zvláště mládež, vhodné prostory k tělesným cvičením. Teprve v roce 1947 byla postavena provizorní tělocvična, která byla zřízena z vojenské dřevěné ubikace zakoupené v Kostelci nad Černými lesy za finanční prostředky získané dobrovolnými příspěvky od hrusických občanů.
V letech 1968 -1970 byla vystavěna nová budova hrusické sokolovny, která se stala sídlem jak TJ Sokol Hrusice, tak i střediskem kulturního života v Hrusicích.
Naproti hrusické sokolovně stojí při silnici mezi vzrostlými lipami pamětní kříž na kamenném podstavci.

11. Mlýn "Hubačov"
Na polovici cesty mezi Hrusicemi a Mirošovicemi pod dálničním mostem stával slavný hubačovský mlýn, který je znám především z obrazů a ilustrací J. Lady.
První zmínky o tomto mlýnu jsou doloženy již v polovině XV. století. Z historických zpráv vyplývá, že od roku 1777 vlastnila mlýn rodina Janovských. V roce 1933 si mlýn pronajal Hynek Tichý, který se záhy stal vysoce váženou osobností v celém okolí. Zvláště v těžkých válečných dobách pomohl mnoha hrusickým občanům. Bohužel v padesátých letech byl na dlouhou dobu uvězněn.
Provoz mlýna byl zastaven v roce 1951. Objekt zůstal neobydlen a chátral. V roce 1967 byla stavba mlýna předurčena k demolici. V souvislosti s výstavbou dálnice byl mlýn definitivně zbourán 3. února 1978.

12. Hotel Valencia čp. 36
V části Hrusic Hrušově stojí několikapatrová budova se zajímavou historií. V roce 1896 byla postavena Antonínem Šimkem ze Senohrab jako hotel. V roce 1930 tento hotel koupil plukovník Roja z Prahy a přejmenoval jej na "Hotel Valencia", který se stal cílem mnohých návštěvníků zvláště z Prahy. (Mezi nimi byl i přítel plk. Roji herec Vlasta Burian.) V roce 1931 zde bylo otevřeno i kino, které bylo provozováno až do roku 1994.

Po druhé světové válce v roce 1948 byla na objekt uvalena národní správa a v roce 1949 správa krajského výboru KSČ, který zde zřídil politickou školu. V roce 1953 byl sice objekt navrácen plk. Rojovi, ale i nadále zde fungovala politická škola. V roce 1960 zde byl zřízen charitní domov a objekt přešel pod správu Katolické charity. Charitní domov v této nemovitosti působil až do roku 1992, kdy byl objekt restituován. V současnosti je neobsazen.

 

 

 

28. 7. Viktor

Zítra: Marta

obr_5.jpg

obr_2.jpg

obr_1.jpg

Návštěvnost stránek

167638