Dobročinná obec baráčníků v Hrusicích

Oficiální název: Obec baráčníků Josefa Lady Hrusice, pobočný spolek
IČO: 00464333

Rychtářka:

Alena Skálová
Pod Rybníčkem 80, 251 66 Hrusice

Tel.: 606 955 282

Místorychtář: Jan Šalda

Berní: Leoš Bubeník

Správné pojmenování dnes zní Vlastenecko-dobročinná obec baráčnická. V období po pádu ministra vnitra rakouské monarchie A. Bacha se začal v českých zemích rozvíjet spolkový život. A díky tomu vznikla 7. listopadu 1873 první Svobodná obec baráčníků v Kolíně.

Mohli bychom se domnívat, že se sešla skupinka vlastníků domů neboli baráků a založila tento spolek. Tak, jako jsem si kdysi myslela, že baráčníci v Hrusicích jsou lidé vlastnící nějaký dům. Omyl, ta ustavující schůze, které baráčníci říkali sedění, se konala v dnes již neexistující hospodě, které místní obyvatelstvo říkalo Baráček. Koneckonců i my v Hrusicích také chodíme buď k Sejkům, nebo k Pavlovi. Tehdejší kolínský spolek se staral o podporu vdov, sirotků a tuto činnost spojoval s vlastenectvím. Regule neboli stanovy byly schváleny c. k. místodržitelstvím v Praze výnosem č. 131197 ze dne 26. srpna 1895. A byly tak pečlivě zpracovány, že s drobnými úpravami platí dodnes. Baráčnická myšlenka získala své příznivce i za hranicemi města Kolína. A tak
i u nás v Hrusicích vznikl spolek baráčníků, a to 26. března 1911 na ustavujícím sedění v hostinci A. Pokorného v čp. 33 (tzv. Dolejší hospoda). Za členy nového spolku se přihlásilo 36 hrusických občanů. Prvním „rychtářem“ se stal Antonín Lada, zvaný „Uher“, z čp. 42 a prvním „syndikem“ Antonín Jedlička z čp. 58.

• Prvním symbolem je podle Regulí neboli stanov logo. To zobrazuje naposledy zmiňovaný baráček ozdobený lipovými listy a ornamenty.
• Druhým je prapor, který nese název a rok založení. Hrusický prapor pochází z roku 1936. Vyšívala ho Marie Jedličková, neteř Josefa Lady.
• Třetí symbol představuje odznak, který je z kovu bronzové barvy. Je na něm vyobrazen baráček, v pozadí hory a vlevo lípa. Na horním okraji je nápis „Baráčník“.
• Čtvrtý symbol tvoří spolkový kroj zvaný „Mařenka“ a je stylizovaný podle kostýmu Prodané nevěsty Bedřicha Smetany.
• Pátým je pracovní kroj zvaný „Svéráz“. Oba tyto kroje mají spoustu zajímavých podrobností a pravidel.
• Šestým symbolem je Počestné právo. Každé první oslovení na zasedání musí začínat slovy: „Počestné právo...“. Jedná se zpravidla o ozdobně vyřezávaný symbol ze dřeva. Bývá zakončený pravou dlaní uzavřenou do pěsti se dvěma vztyčenými prsty u sebe (ukazováček a prostředníček). Právo musí vždy stát na stole před rychtářem při každém zasedání.
• Sedmý symbol zastupuje Rychtářské právo a je symbolem rychtáře. Je rovněž ozdobně vyřezávané ze dřeva. Rychtářským právem rychtář zahajuje a ukončuje trojím poklepáním každé zasedání. Stejným způsobem sjednává klid. V průběhu jednání leží právo na stole před rychtářem.
• K osmému symbolu patří náprsní štítky a ty slouží k označení příslušnosti člena ke své obci.
• Posledním, devátým symbolem, jsou spolkové pečetě a razítka.

Nejvyšším představitelem u každé organizace je většinou předseda. U baráčníků se tato funkce jmenuje rychtář, u nás v Hrusicích je to rychtářka. Má za úkol řešit všechny záležitosti moudře a společně se členy představenstva neboli konšelstva. Místorychtář je zkušený ve všech oblastech spolku, připravený zastoupit rychtáře, je-li toho třeba. Další funkcí bývá místopředseda, u baráčníků bývají dva. Pantatínek, který bývá zkušeným činovníkem, má hovořit rozvážně a důstojně. V žádném případě nesmí připustit, aby se při zasedání projednávaly záležitosti nebo spory rázu soukromého. V případech, které nejsou jednoznačné, působí pantatínek jako poradce. Panímaminka má být zkušenou tetičkou. To neznamená, že je něčí teta. Všichni členové spolku jsou buď tetičkami, nebo sousedy, jako jsme kdysi měli soudruhy a soudružky. Panímaminka dbá na svornost mezi tetičkami a její hlavní činností je dohlížet na stylovou správnost krojů a baráčnického oblečení. Stará se o prapor, májku a společně se šafářkou zajišťují staročeskou poctu – podávání chleba a solí. Funkce syndika představuje práci jednatele. Pak tu máme zapisovatele neboli škrabáka.

Berního, jinak pokladníka. Slídila známého jako kontrolní orgán. Dále je mezi funkcionáři také kontribuční, ten vybírá a odvádí kontribuci, což jsou vlastně velmi oblíbené členské příspěvky. Vzdělavatel, toho bychom mohli „přeložit“ jako osvětového pracovníka. Jeho starostí je vychovávat tetičky a sousedy v dobré a obětavé baráčníky, oddané občany a vlastence. Dbá na dodržování spolkových regulí, baráčnických zvyklostí, na důstojné a správné zacházení s rychtářským a počestným právem. Šafář se stará o svěřený majetek spolku. Řekněme, že je tedy hospodářem. Gratulant má na starost ohlídat jmeniny a narozeniny členů, oslavencům podává gratulace písemně nebo ústně. Další funkcí je kronikář, matrikář, archivář, knihovník a praporečník. Protože nás ve spolku v Hrusicích je opravdu málo, nemáme například švandymistra, který by měl na starosti přípravu a organizaci všech výchovných, kulturních i propagačních akcí v obci i župě.

Mými oblíbenými funkcemi jsou ty s poetickými jmény, například poslíček, který měl za úkol zvát na zasedání nebo roznášet pozvánky na baráčnické zábavy. Poslední dvě funkce jsou ponocný a dráb. Ponocný zapaluje svíce a troubením na ponocenský roh zahajuje slavnostní zasedání. Dráb dohlíží na pořádek nejen na zasedáních, ale i na všech baráčnických akcích. Drába musí každý poslechnout, na pokyn rychtáře pokutuje ty, kteří ruší zasedání. Pokuty se dávají do domečku.